Náš přítel Halbi (Bloody Diarrhoea – g) je pravděpodobně marťanský špión, sabotér a nejspíše bídný žoldák EU. Jak jinak si vysvětlit Jiříkovo nedělní dobrodružství (25.1.), které lze přirovnati snad jen k neuvěřitelným příhodám žáků Kopyta a Mňouka? Něčeho se přidržte, následuje podrobná reportáž a v závěru teoretický rozbor:

V bzké ranně-noční hodině řečeného dne se Jiřík potácí směrem k trvalému bydlišti ; na místě zjišťuje, že nemá klíče a baterku v mobilu shledává totálně vybitou - v krajní nouzi proto budí svým řevem Alenku a půl sídliště k tomu. Je vpuštěn a vyplísněn; zároveň též upozorněn, že ráno táhne na běžky (jako ostatně každou neděli). Hází mobil pod polštář a okamžitě vadne…

Ráno se jeví krutě – zmatený Mistr je oblečen, nasměrován ke dveřím a ujištěn, že na běžky se opravdu jede. Vybaven tlustými rukavicemi a trochu dobitým krávafonem tedy rezignovaně opouští teplo domova. V duchu závidí kamarádům, kteří ještě vyspávají gorilu.

Na místě je hnusně: Zima, vítr, spousta zasranýho bílýho svinstva a tři prdele kreténů, kteří si neustále potřebují něco dokazovat. V „blbé náladě“ se Jiřík plazí pochmurnou krajinou a jako vždy vlaje na ocase malého pelotonu, který radostně závodí. Tu náhle zavrní mobil ! Zmaten a překvapen jej Mistr vytahuje z kapsy, hledě na displej: Halbi?!? Tady? Kde Errortel nemá, jak zkušenostmi ověřeno, žádný signál? Nu, budiž…

Hovor je, jako vždy, velmi podnětný: Kamarádi se právě exhumují a z Mistra mají nelíčenou prču. Co jiného lze od nich čekat…Ve chvíli, kdy mobil putuje zpět do kapsy, však cosi varovně zapiští v Jiříkově bolavé kebuli – na místě kreditu skví se částka pouhých 0,05 Kč !!! Ale hovno, vždyť tu přece není signál, utěšuje se Mistr…

Mírné podezření ovšem brzy přerůstá v pravé zděšení: Na displeji se objevují čárky, kredit však zůstává stejný – 0,05 !!! Kde jsi, můj kredite? Kam zmizelo mých 1230 káčé? Mám snad věřit hypotéze, že jsem si ho prosral během noci a nevím o tom ??? Tak se ptá Jiřík na své bolestné pouti terénem a postupně se s danou variantou smiřuje…

Návrat do Ústí je neradostný. Promrzlý Mistr klepe kosu u Alenky v pokojíčku a počítá finance – snad zbylo na novou goukartu; tedy pokud ji budou mít u Čongola. Mají. Dalších 350 v hajzlu, ale to už je holt osud. Jiřík stírá políčko, posílá kód a provádí nařízený úkon (vypnutí a zapnutí debila). Plný optimismu pak pohlédne na displej… Ale co to? Stále 0,05 !?? Jako v horečce Mistr vypíná a zapíná, aby pokaždé viděl svých 0,05… Že by se posrala simka? To snad ne! Je v prdeli telefon? Nikoli – druhá simka svých 33 káčé přiznává. Vytočit *88 !!! To bude to pravé ořechové, říká si nešťastný majitel a volá. Jenže co byste čekali; samozřejmě hovno a hovno a ještě jednou hovno – kdo by v neděli večer pracoval, že…

Řešení přichází až v pondělí ráno: Jiřík je slečnou ujištěn, že kredit je takový, jaký má být, navíc zhodnocený o oněch 350 od Čongola. Uf, říká si Mistr, to je teda záhada. A začíná mu to docházet…

Mezi Tisou a Sněžníkem JE signál. Má jedinou drobnou nevýhodu - patří německému operátorovi. A Halbi se nějakým řízením osudu dovolal. Jiřík tento hovor „z ciziny“ přijal a něco zřejmě cáloval. Jenže v jeho telefonu nebylo zkurvený euro, nýbrž poctivá koruna. A přístroj s nulovým eurokreditem se zablokoval…

Tak asi takhle… A pokud to bylo jinak, je náš přítel Halbi už jen marťanský špión a sabotér…